Ač daním spousta z nás ta docela nerozumí, mne vlastně nevyjímaje, vesměs je my fyzické a právnické osoby přiznáváme. Protože jsou tak jaksi antikriminalistické. Jak to myslím? Tak, že zatímco na kriminálce potrestají ty, kdo se přiznají, u daní naopak ty, kdo se nepřiznají. Přiznat se k dani znamená třeba nahlásit státu příjmy, jež podléhají zdanění, tedy ty, z nichž si stát ukousne svůj díl, jenž si nárokuje. Někdy si prostě vezme svůj díl naráz, jindy porovná to, co chce, s tím, co už dostal na zálohách, a pak se ti dva, občan a stát, navzájem nějak vypořádají. Občan většinou platí daně za jeden kalendářní rok; tedy jednou ročně podává daňové přiznání. A podobně je tomu třeba i u daně z příjmů fyzických osob, daně z přidané hodnoty,… A aby to nebylo zase až tak jednoduché, existují i daně, jež s příjmy jedince nebo firmy nesouvisejí, jako je daň z nemovitosti, daň silniční, daň z nabytí nemovitých věcí. Co se týká, může se občan věru jen čas od času i trochu zaradovat, třeba díky tomu, že se mu dostává zvýhodnění za děti, jež si udělal, může ušetřit i na školkovném, tu a tam se najde i nějaká ta sleva na manželku. Člověk si něco vydělá nebo pořídí a pak se musí do stanoveného termínu dostavit na berňák a tam vyplněné daňové přiznání odevzdat. Aby neriskoval popotahování, sankce a nakonec možná i kriminál. Protože daně se platit musí, ať už se to někomu líbí nebo ne. Je to napsáno někde v paragrafech a ty se sice občas obejít dají, ale to by to jeden musel umět. A obyčejný človíček vesměs mezi takové znalce nepatří. A proto platí. Platí nebo na to doplatí. Platíme ony nejednou proklínané daně, abychom se sice tolik neměli, ale zároveň abychom se měli. Protože nám za toto počínání stát nabízí leccos na oplátku. Za tyto peníze, jež mu dáme, nám platí stát policisty, kteří nás chrání a pomáhají nám. Pokud tedy třeba zrovna marně nelétají pro Krejčíře do Jižní Afriky. Platí nám vojáky, kteří nás brání. Třeba v Afghánistánu nebo v Mali, případně i u nás, pokud na ně zrovna vyjde nedostatková uniforma a trenýrky a pokud někde Pandurem nenarazí do osobního auta. Platí nám veřejné školství, například hory peněz za to, aby mohly do základních škol chodit i ty děti, jež na ně inteligenčně, kulturně a jinak nepatří. Platí nám politiky, kteří nám ty daně pomáhají utrácet a nejednou spíše promrhávat. A kteří musí být na rozdíl od mnoha státních zaměstnanců dobře placeni; protože vymyslet to, co tito nejednou vymyslí, to je věru kumšt za všechny peníze.
